Jestliže bys nepozoroval věc celou, nýbrž poloviční, zkomolenou? I tvé poznání bude zkomoleno.
Co je svět mravní a jaké jsou jeho principy
Nechť žádný čin není podnikán bez předchozí úvahy. (Nejdůležitější část a jediný cíl rozvážnosti je podrobit úvaze věci, pocházející buď z předsevzetí, nebo náhody. Ony jsou vzácnější, tyto častější. Protože věci se ve světě nedějí podle našeho rozhodnutí, nemůžeme věci přizpůsobit sobě, ale sebe jim tím, že pozorně čekáme, kdy se nám naskytne vhodná příležitost. Protože příležitosti jsou jak četné, tak rychlé (podle toho, jak naše věci bez ustání kolísají), je nutno, aby se nám rozhodnutí rodila, jak se říká, pod rukou. Toho se týká ono běžné napomenutí: užívej v nesnázi rozvahy, v nebezpečí vyčkávání, v tísni rychlosti, v pochybnosti zkušenosti.)
Žádné rozhodnutí nebudiž učiněno bez užitečného cíle.
(Vždy nechť je nějaký opravdu ušlechtilý a užitečný cíl a současně, je-li to možno, příjemný, aby nebylo možno litovat, žes toho dosáhl.)
Je vlastností rozumnosti být pozorný na vhodné příležitosti a využít
jich.
Prvním stupněm rozumnosti je předvídat důsledky věcí, druhým umět předcházet zlu a zjednávat dobro, třetím uposlechnout toho, kdo něco takového radí.
Je vlastností rozumnosti čerpat poučení z příkladů druhých. Šťasten je ten, koho cizí nebezpečí činí opatrným. Nechť moudrý dovede využít cizí nerozumnosti. Šťasten kdokoli se naučíš z bolesti druhého umět být bez vlastní.
Je vlastností rozumnosti zdržovat se úsudku před úplným poznáním věci, a ještě mnohem více pak slov a činů.
Je vlastností rozumnosti protivné mírnit protivným. Jestliže doráží mráz, mírni ho teplem. Cítíš-li sklon k nějaké chybě, věnuj se usilovně cvičením v opačné ctnosti.
Je vlastností rozumnosti prozkoumat co, komu, kdy, až kam, kolik patří.
Je vlastností rozvážnosti neříkat vždy pravdu, ale to, co prospívá. To ovšem neznamená, že by bylo dovoleno lhát, protože vedle mluvit pravdu a mluvit nepravdu je třetí možnost, totiž o pravdě nemluvit. Tak někdy rozumně lékař nemocného, vojevůdce vojsko, kormidelník lodníky klame tím, že jim předstírá s nejlepším výsledkem něco jiného, než co ve skutečnosti je.
Je vlastností rozumnosti neurychlovat ani činy ani úvahy. Odtud onen výrok o úvaze: Je nutno dlouho uvažovat o tom, co se má jednou rozhodnout. O činech pak: Dosti rychle se dělá, co se dobře dělá.
Je vlastností rozumnosti odvažovat se poněkud méně, než můžeš, jak v podstupování břemene, tak i v slibování.
Je vlastností rozumnosti nesrovnávat přítomné, což vzbuzuje nenávist.
Je vlastností rozumnosti ze dvou zel spíše se vyhnout většímu, ze dvou výhod spíše zvolit větší.
Nesmí se dělat nic neužitečného.
Tomu, kdo nechce vidět, nesmí se nic ukazovat stejně jako kameni nebo slepci.
Tomu, kdo nechce slyšet, nesmí se nic říkat stejně jako kameni nebo hluchému.
Tomu, kdo nechce jednat, nesmí se radit stejně jako kulhavému k tanci.
Nic se nesmí dělat v nejistotě.
Kde nejsou ryby, nebudiž vhazována síť.
Rozumnost řídit sebe a jiného, tj. symbiotika (O vhodném mluvení a mlčení)
Má se mluvit, když je třeba; když není třeba, má se mlčet, jinak to bude zneužívání.
Mluvíš-li, mluv k věci.
Slova jsou totiž schránky věcí; jsou-li jich zbavena, čemu slouží? Budou věcmi, vyjádří-li správně věci. Mluv tedy, nikoli aby ses líbil, ale abys tvořil, nikoli abys ukazoval dým věci, nýbrž věc. Řeč pravdy je prostá.
Kde je třeba činů, nikoli slov, jednej a šetři slov. Nemocný nehledá lékaře, který mluví, ale který léčí. Jak mnoho je těch, kteří mluví, když je nutno jednat. Přemnoho lidských řečí je zvuk beze smyslu, hluk bez obsahu.
Řeč nechť souhlasí s rozumem jak mluvícího, tak naslouchajícího. Mluvícího, aby nevyjadřoval něco jiného než cítí, poslouchajícího, aby se to hodilo k jeho chápavosti. Jinak budeš mluvit marně.
Řeč nechť se shoduje s okolnostmi, kdo, co proč, kdy kde mluví, neboť
kdo má mnoho vykonat, musí mluvit málo; kde není dost času, nesmí být řeč rozvláčná.
Nemluv vše, co bys mohl nebo co víš, ale jen to, co prospívá. Prázdné nádoby duní.
Je lépe neříci sto věcí, jež by měly být řečeny, než říci jednu, jež by měla být zamlčena.
Věci choulostivé mají být buď zamlčeny, nebo vyjádřeny jen slovy cudnými.
Rozumnost řídit jiné, sdružené v nějakou společnost, a to především v domě
čili rodině, což se nazývá ekonomika (Povinnosti rodičů a dětí)
Budou tedy rodiče zvykat své potomky:
pracovitosti, nedovolujíce jim zahálet, nýbrž nutíce je, aby od útlého věku něco dělaly, nejdříve zábavného, co by však vážně prospívalo.
Trpělivosti a mravnosti; proto je musí pokárat, dopustí-li se nějakého poklesku, a nesmějí snášet jejich odmlouvání.
Nějakému umění, jímž by se později živily a sloužily státu.
Činnosti a hbitosti v zaměstnání a ve vyřizování úkolů.
Prostotě v oblékání, jídle atd. Je nutno je tedy odvádět od lenosti, mrzoutství atd.
Čistotě, ušlechtilosti a studu, aby se učily prchat před temnotami a dělat vše na světle. Ctnost a pravda se bojí jen ukrývání.
Je povinností rádných dětí poslouchat své rodiče na slovo, vyhýbat se netrpělivosti a odmlouvání a ještě více tvrdohlavosti a svéhlavosti, aby rodiče nezlobily nebo jim nebyly k necti.
Rozumnost hromadného řízení mládeže, tj. scholastika (Školy a podmínky jejich organizace)
vedení dospělých k vzájemnému
cvičení se v těch věcech, jimiž je
nutno po celý život sloužit sobě
a ostatním (lépe, než by se to
mohlo stát a než se to děje osaměle). Takové shromáždění jinochů, jež je nutno cvičit, nazývali Řekové klid, Římané ludus, tj. hra, neboť se tak pokoušeli odvrátit útlé duše od představy přísnosti.
Má-li být ustavena, a to správně, jakákoli společnost, je nutno nejdříve zkoumat nutnost, potom formu, posléze náležitou rozumnost.
Nutnost, že taková společnost má být ustavena, vyplývá z toho, že ono stádečko lidiček netvoří dosud ani úplnou část rodiny ani obce, protože nejsou dosud schopni ani pomáhat v rodinných pracích, ani zastávat povinnosti obecní, jsouce tedy na pomezí obojího, co budou dělat? Zůstaveni sami sobě jistě budou zahálet, nebo se toulat, nebo upadnou do pošetilosti, povrchnosti a daremnosti; nesmějí být tedy zůstaveni sami sobě, ale drženi v pořádku a připravováni pro budoucnost. Protože rodiče vždy na to nemají čas nebo to nedovedou.
Aby však ona malá společnost byla správně ustavena a rozumně řízena, je nutno za prvé, protože děti jsou také lidmi, bytostmi
nadanými svobodnou vůlí, které ještě nedovedou užívat, zabránit, aby se jí neučili zneužívat. Protože toto první lidské období je útlé, nepevné, snadno náchylné k povrchnosti a daremnosti, musí být tedy pečlivě spoutáno. Za druhé, protože i děti jsou tvorové družní, již od kolébky se těšící ze společnosti, nesmějí být vysilovány samotou ani zase bez rozdílu svěřovány společenství dobrých a špatných. Konečně protože jsou stvořením rozumným, nadaným stejně jako my dospělí svobodou rozhodování, nelze s nimi zacházel jako s dobytkem, ale uzdou rozumu tak musí být ovládány, aby se daly vést a učily se a zvykaly si své záležitosti vyřizovat s rozumem.
Prostředky této společnosti jsou určité osoby, věci a činnosti.
Osoby jsou trojího druhu: mládež obojího pohlaví, která má být řízena, ti, kdo řídí, učitelé a učitelky mládeže, správcové škol ustanovení úřady, kteří by jak mládež, tak učitele udržovali v pořádku.
Věci jsou za prvé místo vhodné k takovému společenství, za druhé doba, rozdělená dny a hodinami, v nichž by se konaly schůzky a cvičení, za třetí knihy a jiné pomůcky, určené k vzdělávání ducha.
Činnosti jsou vyučovat a učit se, zkoumat, zda obojí se děje správně, napravovat, jestliže se něco děje jinak. Těmito třemi činnostmi má každá škola vřít, protože kde nikdo nevyučuje, nikdo se neučí, kde se nikdo neučí, ničemu se neučí, kde nikdo nezkouší žáky a učitele, ničemu vážně a s užitkem se nevyučuje.
A tehdy je zapotřebí, aby přišla na pomoc kázeň.
Toto vše dohromady a jednotlivě vyžaduje zvláštní rozumnost, jestliže to má být konáno správně a nést trvalý užitek. Je nutno tedy uvažovat, jaká rozumnost má být požadována na osobách, věcech a činnostech.
Vzhledem k mládeži, jež má být svěřována škole, budou složky rozumnosti: aby všechna mládež byla svěřována školám k výcviku, aniž by bylo někomu dovoleno uniknout, aby byla zcela odevzdána k úplnému zušlechtění, aby tak ze škol vycházeli celí lidé, nikoli úlomky lidí, každý nechť je vzděláván podle svého stupně, jinak ti, z nichž se mají stát řemeslníci, jinak ti. kteří mají být určeni vládnout lidem, a proto musí být napojeni úplnou moudrostí.
Učitelé a učitelky budou nejvybranější lidé, muži vážní, ženy vynikající čistotou mravů, obojí důkladně znalí toho, v čem má být mládež vzdělávána a dychtiví vštěpovat to mládeži.
Inspektoři nechť jsou muži svrchovaně pilní, horliví, nesnášející u nikoho nic špatného, ale všude přesně dbající, aby vše dokonale postupovalo.
Místo pro školu budiž vybráno zcela uprostřed města, jako ve středu kolem něho opsaného kruhu, aby bvlo snadno přístupné všem.