PANNUTHESIE
čili NAPOMENUTÍ všech vším.
Tím jsou povzbuzováni všichni, kteří tu mohou mít nějakou účast, k provádění rad, světu tak spásonosných
Ale co to znamená, POVZBUZOVAT? Znamená to, dohánět určitými podněty k odvaze, k činu, k vytrvalé práci někoho, kdo již ví, co je třeba činit, ale přesto váhá. Odtud je zřejmo, že povzbuzování je na místě, kdekoli zbývá: něco vážně konat, nějaký váhavec, nějaké povzbudivé podněty, tj. vážné příčiny,
proč se má takové dílo horlivě provádět
Proč máme naléhat na provádění rad o nápravě věcí lidských; a to kvapně a mocně naléhat
1 když je to nepřístupné, i když nesnadné, i když pracné, čeho jsme si ve své odvaze přáli, ba i prostředky k dosažení promýšleli: je-li to nicméně velmi krásné a blahodárné a tedy i velmi žádoucí a trvale žádoucí, nebude slušno použít zdánlivé nesnáze a složit ruce v klín, nýbrž vzít odtud podnět k horlivějšímu úsilí. Špatný je lékař, který se vzdává naděje, aby nemusel léčit!...
Válkami se děsivě navzájem otřásají, ba podvracejí království světa. Spěchejme nabízet rady míru, zapřísahám! Abychom se od šílenství vrátili k rozumu, nežli se udoláme vzájemnými ranami i my zbylí. Diví se Homér, a ne bez příčiny, že se svět vzájemnými pohromami téměř ubil. Máme-li jednou zmoudřet, zmoudřeme již nyní! A na protiváhu všech předešlých věků zahajujme věk míru!
Nesnáze a překážky provedení musíme odstranit všecky vším způsobem
Nepochybně řeknou někteří, co jsme dosud od některých slyšeli: neviděli jsme podnes nic mimo ideje. Odpovídám, že o těchto věcech nekážeme lidu, nýbrž vzdělancům; těm se sluší předvídat
a pronikat výsledky hned už v jejich příčinách. A což není nejbližší a nejmocnější mezi příčinami idea? Je-li dána správná idea, je důsledek ideje neklamný zcela.
Kdy budou vystopovány ideje všeho? Odpovídám: Nikdy nic velkého a trvalého jsme neviděli vyrůstat jinak než zvolna.
K vrcholkům se nejde jinak než po stupních; čím vyšší budou, po tím více stupních.
Tedy amto nechť nezdržuje snahu o všeobecnou nápravu, nepřichází-li všechno hned dokonalé pod naší rukou, za našeho života a před našima očima. Neboť proč bychom neměli začínat, co mohou dokončit jiní?
Ne vždy ten, který seje, také sklízí; nicméně se rolníci nezdržují proto setby; a proč bychom se dali odstrašovat my, kteří máme vyhlídku na žeň nekonečně cennější?
Ani to nesmí býti překážkou, že k tak velkým věcem, ideově pojatým, je třeba nesmírné práce. Neboť nic znamenitého se nezjedná zbabělostí; a naše rady nesměřují k nečinnosti. Žádná růže bez trní; proto třeba odvahy.
Naše cesta, která vede k vrcholnému přání, jaké si jen možno představit, je na první kroky jistě strmá, hrbolatá, drsná kamením a pokrytá trním. Kdokoli tedy znáš nějakou pomoc, hýbej se: proč stojíš? Nikomu dobrému moudrému a zbožnému nepostačuj, že nebezpečí jsou překonána; třeba přispět na pomoc jiným! Nesluší se čestnému muži sedět v přístavu a z bezpečí se dívat na cizí ztroskotání, nýbrž přispět, pokud bys mohl! A nikdo ať už se nevymlouvá na nemožnost: neboť je odstraněna; ani na nesnadnost. Teprv jesliže všechno zkusíme a nedosáhneme tak vysokých cílů, budeme omluveni; neboť lékař teprve tehdy, když vykonal všechno, aby uzdravil, dostál své úloze.
Povzbuzení autorovo k sobě samému
Ale zase praví má mysl: Přineseš-li tuto obět světlu, zda se nebudeš bát přísných posudků? Odpovídám: Není má věc, dokázat to; ale také ne, znepokojovat se tím. Kdo se bojí větru, nikdy nebude sít; kdo se bojí mraků, nikdy nebude sklízet. Nechť si jen přijdou posudky! neboť je třeba, aby přišly. K zapálené svíci je žádoucí ještě čistič knotu, aby činil plamen čistším.
Konečně ti budiž útěchou lidskost lidského pokolení; ukážeš-li všeobecně jejich spásu a nové cesty k ní, širší a úspěšnější než dosud, tedy i kdyby se zdálo, že máš nedostatek prostředků, nebude snad nikdo tak nelidský, aby považoval za hodna nenávisti nebo trestu toho, kdo chce to nejlepší, ale někdy přece jen nedostačuje.
Celý svět po všech královstvích, obcích, církvích, uměních, řemeslech a knihách není nic než stálá přeměna věcí, myšlenek a skutků z touhy a naděje po lepším. A jestliže při cizím díle je komukoli dovoleno přepracovat, cokoli bylo lépe vybádáno, je-li dovoleno zbořit předešlé a vytvořit něco nového lepšího: proč by to nebylo dovoleno i staviteli samému, který zná cíl svého díla a lépe než jiní proniká souvislosti stavby? Souhrn moudrosti v tomto smrtelném životě je zajisté POKRAČOVAT; to jest poznávat pobloudění neb nedokonalosti myšlenek, řečí a skutků (svých i cizích) a vyměňovat je za lepší. Jestliže to někdo nečiní a neopravuje-li jednou pojaté myšlenky, slova a skutky, nýbrž jestliže spolu s Pilátem zuby nehty drží „Co jsem napsal, napsal jsem“, ten ukazuje, že není pokorným žákem pravdy, nebo alespoň že je žákem méně učenlivým (jemuž při postupu cesty světla nic světla nepřibývá).
Povzbuzení ke vzdělancům, k duchovním a k držitelům moci bez rozdílu stran společně
Nejvyšší touha jest líbit se lepším, řekl ten, který uznal za nemožné, aby se někdo jediný líbil všem. Ale my, poněvadž konáme, co má prospět všem, poněvadž všem všechno svěřujeme k uvážení vlastním úsudkem, a konečně poněvadž se snažíme učinit zadost jak touhám, tak i pochybnostem všech, doufáme a přejeme si líbit se všem. Jestliže nedostačujeme, přispějte vy, lidé vynikající! To jest vy moudří, vyčišťujíce naše pochodně; jestliže se k našemu plameni přimísilo trochu dýmu, aby se odstranil a aby se čisté světlo samo nevyhnutelně líbilo čistým očím.
Vy vůdcové lidí k nesmrtelnosti, urovnávejte lépe naše cesty k nebi; aby se vašimi úpravami odstranila, jestliže se dostala v královskou cestu nějaká kostrbatost nebo úchylka. Vy rozhodčí o míru mezi zeměmi, jestliže uvázlo na našich radách něco nepřiměřeného k míru mezi věcmi, odstraňte to a urovnávejte všestranně cestu všeobecného míru!
Tedy, má-li někdo trochu čistějšího světla a pravdy, sem to přines, aby ze všech částečných světel vzniklo jedno velké SVĚTLO a aby ze všech částečných pravd vznikla vespolek jedna velká všeobecná PRAVDA. Má-li někdo trochu lásky k sobě, ke svým příslušníkům, přispěj tím sem: aby ze všech plaménků lásky vyvstal veliký plamen LÁSKY k uhašení všech pekelných žárů nenávisti.
Má-li někdo trochu dobré touhy ustálit a uchovat v míru věci své a svých milých, sem ji přinášejte, aby ze všech částečných mírových snah vyšel jeden velký všeobecný MÍR, schopný uchovat všechny v nejžádoucnějším pokoji.
A konečně, jako jsme učiněni z jedné krve všichni k vzájemnému sdružování a milování, tak pěstujme svornost všichni, pokojně spolu přebývajíce a šetříce krve všech lidí tak jako své vlastní.
Povzbuzení zvlášť k mužům světla, moudrým a vzdělaným, proč také zde nemají otálet,
a jakým způsobem mohou svou pomocí podporovat toto dílo světla.
Prosím Vás tedy, osvícení mužové, pro naději budoucího věku, abyste nezdržovali mezi sebou světlo moudrosti; tím méně abyste bránili, či marně se snažili bránit světlu, šířit se k jiným. Neboť odvrátit od světa paprsky slunce, když se zdvíhá ve své záři, nemůže nikdo; sobě samému může způsobit temnotu, odstraní-li se na místa skrytá neb zavře-li oči. Ale běda nevděčnosti lidí, kteří raději chtějí temnoty než světlo!
Jen s tou podmínkou smí kdokoli z lidí přenést k soukromému užívání, cokoli je dáno pro celek, vrátí-li zase ze svého soukromého držení do držení veřejného, cokoli může. Sic by nemohla obstát společnost lidská ani veškerenstvo věcí, kdyby se vždycky bralo z obecního, ale nikdy se nevracelo nic. Sám oceán by se vyčerpal, kdyby slunce a větry vždycky stíraly jeho páry a přenášely je jinam, a kdyby se odtud nikdy nevracely shromážděné vody zase zpět.
A jestliže si každá bytost puzením přírody žádá rozplemeňování a snaží se o ně, jak jen možno, proč byste nehleděli rozplemeňovat i vy, učení učené, ostrovtipní ostrovtipné? A kterým způsobem účinněji než kladením jisker do bystrých hlav celého světa? Neboť nikde na světě nechybějí bystré hlavy, jen nechybí-li vzdělání.
A jestliže světlo rozmnožuje světlo, proč by se chvályhodným závoděním nekupily nálezy za nálezy? Kdo tě předešel nějakým krásným nálezem, neříkej, že ti uchvátil slávu, nýbrž že ti otevřel cestu pokusit se o něco podobného. Kdo se chce přičiňovat, ten nikdy nebude mít nedostatek látky; neboť ve vědách leží před námi široširá TERRA INCOGNITA. A nikomu až po tisíci věcích narozenému (jak praví Seneka) nebude chybět příležitost vždy ještě něco přidat.
Čím může přispět k provádění těchto plánů moc světská a proč je povinna neohroženě přikročit k věci
Oč vás nejpokorněji prosíme, rozpadá se v těchto sedm bodů:
Za prvé, abyste nechtěli kazit z jakýchkoli důvodů tento plán, týkající se blaha celého světa. Za druhé, abyste ani nikomu jinému nedovolovali, kazit jej. Za třetí, abyste mu spíše pomáhali, jednak příkladem horlivosti, jednak odstraňováním překážek ze své strany; míním ty kruté války, jimiž se pustoší lidské pokolení. Za čtvrté, abyste učinili počátek nápravy tím, že sebe a všechno ve vašem stavu napravíte k stavu lepšímu. Za páté, péčí o to, aby se druhé dva stavy rovněž napravovaly k lepšímu. Za šesté, poskytováním nezbytných potřeb. Za sedmé, svoláním koncilu světa k plnému opatření plné spásy všem národům. Válečníkům tedy budete moci ukazovat, že mír je lepší než nesčíslné triumfy a že vojáci mohou projevovat svou velkoduchost chvályhodněji jinými způsoby než proléváním lidské krve. Advokáti a právníci že mohou lépe sloužit spravedlnosti, nebudou-li spory zaplétat, nýbrž zapletené rozplétat. Učení že lépe cvičí svou schopnost zkoumáním věcí a hledáním nových věd a umění než ustavičnými disputacemi a spory.
Celkem vzato, bude třeba ukázat, jak tisíckrát krásnější a lepší bude tato uspořádaná, jasná a celkovitá tvářnost věcí než onen dosavadní zmatený, temný a roztříštěný stav; takže ten, kdo by nechtěl dávat novému stavu věcí přednost před starým, ukázal by se podoben člověku nezkušenému, nechtějícímu vyměnit olovo za zlato.
Přestaňte tedy vést války, začínejte zasévat mír, hlavy světa!
Neméně ostudné jsou pro knížata četné popravy, jako pro lékaře četné pohřby, praví Seneka; tedy ani četné války nejsou pro krále slávou. Neboť se předpokládá, že buď nechce, nebo nedovede žít se sousedy v míru; a ani jedno ani druhé se nehodí na žádného moudrého Šalamouna, je tedy lépe, všestranně lépe, přičiňovat se, aby říše byly v míru a králové s nimi...
Svolávejte své moudré muže, zřizujte univerzální koleje a poroučejte pracovat na tom, co by podstatně prospívalo tomuto našemu věku přítomnému i věku jdoucímu vzápětí! Tak vynaložíte své síly i své důchody lépe než na hromadění pokladů nebo na velkolepé stavby, drahocenné oděvy a jiný přepych, neb na válečné přípravy, na zbraně a zbrojnice. Neboť těch už nebude třeba; meče se překují na motyky a oštěpy na srpy.
Vy tedy, hlavy evropského světa, nad jiné naléhejte na provedení této tak svaté rady (o svolání nejvybranějších hlav světa k společným poradám o společné spáse)! Aby vám před jinými zazářila všeobecná spása, a vaší pomocí i ke všem jiným po celém světě.