Opravdu
víte, co je to fašismus? Je totiž všude kolem nás...
Autor: František Matějka | (Publikováno: 8.9.2011)
Pokud někdo říká, že fašismus a nacismus je v podstatě totéž, je buď hlupák nebo manipulátor. V obdobě fašismu žijeme nyní. Donedávna mu chybělo už jen státní policejní násilí proti nespokojeným občanům.
Samotný fašismus neměl ve
svém zárodku nic společného s rasismem, který k němu přidali až nacisté.
Fašismus jako takový byl
postaven na principech státu, který ekonomicky, nařízeními, regulacemi a
policejně řídil celou společnost. To je, byť zjednodušená,
podstata této ideologie. Tato ideologie vznikla v Itálii a za svůj znak si její
protagonisté vybrali starořímské fasces - jílmové pruty svázané červenou páskou
s vyčnívající vetknutou sekyrou. A víte, koho to byl znak v době starého Říma? Úředníků...
Fašismus Benita Mussoliniho byl postaven na státním zřízení, provozovaném
v zájmu vládnoucí třídy. Policejní sílu používal zejména tehdy, když se tato
vládnoucí třída bála lidí dole a jejich nespokojenosti. Nyní máme rok 2011 a celý současný systém v Evropské unii je postaven na principech spojení států,
kterým vládne nadstátní uskupení, jehož existenčním principem je ekonomicky,
nařízeními, regulacemi a policejně řídit celou společnost.
Už dávno není jen spojením států za účelem usnadnění vzájemného obchodu. A aby
se to lidem nepletlo, změnili nám nějaká ta hesla, vymysleli nové znaky a
vlajky, vytvořili newspeak a začali nazývat
věci nikoli pravými jmény, ale politicky korektně. Ostatně ani Mussolini
nedělal nic jiného, když používal sociálně demagogická hesla (dnes bych viděl
paralelu v heslech týkajících se prospěšnosti sociálního státu) s cílem dostat
se k moci. A kdo nám v Evropské unii vládne dnes? Úředníci...
V heslu „kdyby volby mohly něco změnit, už by zakázali“ je veliký kus dnešní
reality. Aby volby mohly něco opravdu změnit,
musel by se dát dohromady opravdu velký ranec lidí. A aby k tomu nedošlo,
současná vládnoucí třída bude dělat vždy všechno proto, aby přes veškerá
velkohubá prohlášení o rovnosti občanů napříč parlamentními politickými
stranami vždy existovalo dost rozdílů mezi lidmi, které nedovolí táhnout za
jeden provaz.
Současná Evropská unie nemá se svobodou nic
společného. Je to akvárium, ve kterém plavou rybky s občankama bez hranic a
úředníci řídí jejich krmení a monitorují jejich pohyb a životy, zatímco jiní
úředníci přidávají do akvária ryby z jiných částí světa, které žerou žrádlo těm
původním. Moc úředníků sílí, státy mají skrze ně snahu omezovat volný trh a
řídit ekonomiku, každý rok přibývá stále více nařízení, zákazů a regulací,
které rozhodují za nás co smíme a co nesmíme, a když dají rybky najevo, že se
jim nějaký konkrétní stav nelíbí, například že jim někdo, kdo si to nezaslouží,
žere žrádlo, vyšle stát policii, aby nespokojené umravnil.
Funguje to tak ve všech státech Evropské unie,
neboť jsme to vládnoucí třídě dovolili. Politici mají plnou hubu demokracie,
jenže ve skutečnosti se o ni otírají jen před volbami. Jednou, až se z toho
lidi proberou, o nás budou psát: „Žili v nové formě fašismu a nevěděli o tom...“ Ne,
nehnědne nám Hrad. Hnědá je většina současné Evropy.