Současný globalizovaný svět a především jeho nejvyspělejší část – euroatlantská civilizace – se nachází v hluboké krizi. Je to nejen krize ekonomická, ekologická či sociální, ale především krize duchovní. Ta je určující, neboť od marasmu v duchovní oblasti se odvíjí problémy ve všech oblastech ostatních.
Mnozí lidé i organizace usilují o nalezení východiska z krize. Konstruují nové ekonomické či sociální systémy, uvažují nad tím, jak prohloubit demokracii, hledají řešení ekologických problémů, angažují se v politice. Přestože snahy mnohých jsou upřímné a navrhovaná opatření správná, nejsou schopny krizi odstranit. Tato opatření odstraňují pouze důsledky krize, neodstraňují její příčinu, neboť ta tkví o oblasti duchovní. Není možné vybřednout z krize, pokud se nezmění duchovní směřování civilizace.
Jak to však provést? Duchovní proměna je nejobtížnější a zároveň nejsnadnější. Nejsnadnější proto, že pokud by lidé změnili své myšlení, přijali vědomí nesmrtelnosti své duše a pochopili její úkol ve světě, k pozitivní změně by došlo téměř okamžitě. Nejobtížnější proto, že tuto změnu nelze prosazovat byť sebemenším násilím. Každé násilí v duchovní oblasti je kontraproduktivní. Nenásilí však neznamená pasivitu. Záleží na každém jedinci, nikdo z tohoto úkolu není vyloučen, nikdo není zbaven zodpovědnosti, ničí úkol v této oblasti není malý. Záleží jen na nás.
Jan Sedláček