Podíváme-li se na živou přírodu kolem sebe, tak stěží nalezneme něco, co by neustále rostlo. Živé systém prochází obdobím růstu, který se dospělostí zastavuje. Stejně tak společnost nemůže realizovat hospodářský růst do nekonečna, zvláště v limitovaném prostředí planety Země. Už dnes česká společnost zanechává ekologickou stopu vyjádřenou číslem 1,5, což znamená, že z jedné třetiny žijeme na úkor jiných oblastí světa či budoucích generací.
I v bibli je myšlenka neustálého růstu podrobena kritice v příběhu o stavbě babylonské věže. Přesto se nejen naši politici dopouští stále stejné chyby a volají po ekonomickém růstu a zvyšování spotřeby.
Žijeme opravdu v nedostatku? Je zbytečné uvádět argumenty toto vyvracející. Pokud se vyskytují chudí lidé, tak to dokazuje jen to, že bohatství společnosti je nespravedlivě rozdělováno. Další růst bohatství obvykle vede k ještě větší chudobě. Ale i dnešní chudoba je relativní. Někdo se považuje za chudého jen proto, že si do rodiny nemůže koupit druhé auto nebo trávit dovolenou v zahraničí. Ale takováto chudoba není skutečným nedostatkem, ale je pouze nedostatkem nadbytečných statků. Skutečná chudoba naší společnosti a celé civilizace spočívá v oblasti duchovní. Správné je podporovat duchovní růst. Neboť v této oblasti zatím neznáme hranic, tak jako v oblasti hmotné (limit naší planety). A produchovnění společnosti přispěje i ke spravedlivějšímu rozdělování bohatství hmotného, kterým naše společnost oplývá.
Není dobré zvyšovat spotřebu domácností a provádět prorůstová makroekonomická opatření. To jen uspíší kolaps společnosti (ekologický, ale i společenský). Je nutno spotřebu a ekonomiku stabilizovat a nastolit rovnovážný stav mezi prostředím a potřebami společnosti. Růst a vývoj nechť směřuje duchovním směrem, neboť tam se otevírají nedozírné možnosti.
Jan Sedláček, 14. 7. 2012