Krize a cesta z ní
Jan Sedláček, 7.8.2011
Většině soudobých lidí je zřejmé, že svět jako celek se nachází v krizi. Tato krize se projevuje v mnoha oblastech a rovinách. Nejvýrazněji v negativním vlivu civilizace a člověka na životní prostředí. Blížíme se k bodu, kdy zhroucení ekosystémů může ohrozit základy lidské civilizace. I v jiných oblastech není situace radostnější. Chudoba a bída v mnohých zemích světa, války a terorismus, vykořeněnost člověka a ztráta smyslu života, kontrast chudoby a bohatství, nemoci.
Lidé již po staletí hledají cestu z krize. Většinou se domnívají, že dokonalejší technika (např. levný zdroj energie), technologie, léky, nové hospodářské a sociální systémy vyřeší problémy člověka. Nevyřeší! Historie to potvrzuje. Mnohdy je jenom násobí (viz atomová energie).
Původ krize není v rovině materiální, ale nachází se v rovině duchovní. Krizi způsobuje člověk svým myšlením a jednáním. Jaký je člověk, takový je svět. Nemůže tomu být jinak, neboť jen člověk může měnit svět k obrazu svému. Jen člověk obdržel svobodnou vůli a může jednat dobře, nebo špatně.
Pokud někdo chce jiný, lepší svět, tak jediná cesta k němu spočívá ve změně člověka. Ale jak změnit člověka? Jenom tak, že změníme sami sebe. Jenom člověk dostal možnost prostřednictvím svého vědomí měnit své myšlení (vědomí), může ovládat svá slova i své činy. A to je jediná cesta z krize - práce na sobě samém - zušlechťování svých myšlenek, slov a činů.
Mnozí se můžou považovat za dostatečně šlechetné lidi a položit otázku, co mají dělat pro to, aby je i ostatní následovali. Pro ostatní lidi buďme příkladem a pokud chceme, aby nás jiní následovali, nezbývá nám nic jiného, než je bezvýhradně milovat. Toho, koho milujeme, toho můžeme ovlivnit svým příkladem. A obráceně, jenom milovaná osoba je nám vzorem.