V mé učitelské praxi se mně několikrát stalo, že mně žáci na mé poukázání na vyčerpatelnost některých přírodních zdrojů optimisticky protiargumentovali: „Však oni něco vymyslí“. Nyní si uvědomuji, že toto je postoj nejen většiny mládeže, u níž to je pochopitelné, ale i většiny dospělých, což považuji za zhoubné. Vede to potom ke stálé kritice vlády a mocných a za určité věci zodpovědných, bez sebereflexe a uvědomění si, že za stav naší společnosti jsme určitým dílem zodpovědni všichni. Jako by lidé nechápali, že jsou tvůrci světa, ve kterém se nacházíme, že svět je takový, jací jsme my.
A až většina lidí pochopí, že jednotlivá já tvoří my, a my se skládá z jednotlivých já, začnou chápat, že mezi já a my není tak velký rozdíl, potom bude reálná šance na rychlé vyřešení sociálních problémů. A až dospějeme k poznatku,že my může zahrnovat nejen ostatní lidi, ale i zvířata a přírodu, potom bude šance na vyřešení problémů ekologických.
Možná by bylo dobré zakončit tuto úvahu výzvou. Pokud sníme o lepším a spravedlivějším světě a doufáme, že je možné tento sen uskutečnit, pak je nutné pochopit, že nositelem těchto změn nebudou oni, ani já, ale vždy jenom my.
Jan Sedláček
17.2.2013