PANORTHOSIE
v níž se uvažuje,jak by se už konečně měl napravit
(dobrodiním všech předešlých nauk) veřejný stav.
Je záhodno, poučit se z oboru idejí, co je to náprava vůbec a jaké má podstatné složky; abychom tím jasněji prozřeli, co nutně vyžaduje všeobecná náprava.
Náprava je uvedení dobré věci, propadající nákaze, v původní stav. Při ní se nezbytně setkávají tři složky: předmět nápravy, činitel nápravy, prostředek nápravy. Teprve ze setkání těchto složek vyplývá úkon nápravný a moudrost k němu potřebná. Uvažme, jakého druhu musí býti všechny tyto věci, aby se náprava dařila nutně.
Předmětem nápravy je dobrá věc, která se začala kazit a má být uvedena v původní stav. Vyžadují se tedy při ní tři podmínky, pro něž by si zasluhovala nápravné péče:
1. aby to bylo něco, co je samo v sobě dobré, 2. ale utrpělo porušení; 3. které je však jen počáteční: Neboť:
Věc, která sama v sobě není dobrá, zasluhuje spíše zkázy než nápravy. (Například budova na místě hnilobném, nezdravém.)
Dobrá věc, která se začala kazit, zasluhuje nápravy, aby úplným porušením nezanikla,a tak neztratila všechnu cenu.
Co je méně porušeno, napravuje se snáze. (Například budova, u níž se sesedá nějaká drobná část.)
Co je příliš porušeno,
napravuje se nesnadno. (Např. budova celá na spadnutí.)
Co je naprosto zkažené, nedá se napravit.
(Má-li to však být obnoveno, je třeba postavit nové dílo. Příklad: zřícená budova; ztracený život — neboť proti smrti není léku, atd.)
Nepodléhat porušení je lepší než být napravován.
Ale být napraven v lepší stav, než byl dříve, je lépe než nebýt porušen.
(Jestliže se poruší věci, vzniklé hned od začátku neúplně nebo
chabě, pak máme příležitost, aby se při nápravě vybudovaly plněji a pevněji.
Činitel nápravy je někdo, kdo má znalost, možnost i vůli k nápravě porušené věci. Na napraviteli se požaduje trojí věc: Znát, moci, chtít. Odstraň jen jedno z toho, náprava nepůjde.
Prostředek nápravný je něco, co má schopnost zjednat nápravu. (Neboť každý původce činnosti potřebuje nástroje, pomocí něhož by jednal. Odtud poučka: Neužije-li se žádného prostředku nápravného, nic se nenapraví.)
Mohoucnost nápravného prostředku se dělí ve tři složky, to jest ve schopnost zastavit příčiny poruchy, porušené uvést zpět v náležitou formu, nápravu ustálit. Neboť: Neodstraní-li se příčina zla, neodstraní se zlo. Neobnoví-li se pravá forma, není žádné nápravy. Jestliže se pevně neustálí, co je už napraveno, porucha se velmi snadno vrací. Ale také všemožných nových opor potřebuje napravená věc, aby nepřišla odkudkoli zase nějaká porucha. Neboť: Co je napraveno, může se zase zkazit.
A to snáze než dříve. (Neboť neduh napolo přestálý se velmi rád vrací). Proto je třeba ještě větší péče než dříve, aby se věc napravená stala ještě pevnější než před poruchou.
Plné uplatnění léčivých prostředků má smysl ten: aby byl napraven celek, je-li porušen celek; jestliže jen některé části, aby byly napraveny všechny porušené části; není-li možno všechny, tedy alespoň hlavnější, které zakládají podstatu věci, a konečně aby se nezkoušelo napravovat, co není porušeno.
Napravovat část, je-li porušen celek, znamená nenapravit nic. (Neboť celek zůstane přesto k ničemu.)
Mezi více porušenými částmi napravovat jen některé, znamená nenapravit nic. (Neboť zdravá část bude zachvácena znovu.)
Napravovat méně důležité části, jsou-li porušeny hlavní, znamená nenapravit nic. (Neboť hlavní složky jsou základem věci a způsobují její užitečnost nebo neužitečnost.)
O filosofii nové, všeobecné, uvaděčce lidské mysli k stavu dokonalému
Bude tedy všeobecná filosofie pokud možno dokonalou znalostí všeho, co je dáno člověku v tomto životě znát, mluvit a konat: k jasnému poznání rozdílů všech věcí prostřednictvím rozličných cílů, prostředků a užitků věcí; k odstranění všech omylů a přeludů, které až dosud oslňovaly lidskou mysl; a pro dosažení, zachování a rozmnožení všelikých statků duše, těla a vnějšího postavení.
Bude se tedy právem nazývat filosofií všeobecnou, vzhledem k všeobecnosti předmětu, podmětu a užitku. Předmětu: poněvadž bude vázána zkoumat všechno, pořádat všechno se vším a dokazovat všechno skrze všechno. Podmětu: poněvadž běžná filosofie, plující úzkým řečištěm subtilních spekulací, slouží jen málokomu, kdežto tato naše, upravujíc všechno podle zákonů obecného smyslu, bude sloužit všem. Užitek z ní poplyne pro celý život člověka a pro všechny jeho potřeby pod nebem.
Ode dneška ať každý ví, že ví tolik, kolik může ukázat; a sice ukázat tak, aby hned za ukázáním šlo vědění, za věděním skutek.
O nové všeobecné politice, usměrňovatelce lidské společnosti k dokonalému stavu
Základem pokojného věku bude politika všeobecná, pokud možno dokonalé uplatnění lidské moudrosti v řízení lidské přirozenosti; jejíž mocí by všechno u všech lidí bylo a zachovávalo se v míru; aby každý člověk, odnikud neznepokojován, měl možnost klidně žít, bezpečně držet, což jeho jest, a užívat co nejsvobodněji společné svobody; a aby tím způsobem každá lidská společnost byla v takové svornosti, v jaké je sám svět...
Konec čili cíl této politiky bude znovushromáždění národů světa ve svornosti: s urovnáním a odstraněním válek v pokolení lidském a se zamezením i samých příčin k válkám. Neboť až dosud byly časy svárů; nyní budou časy míru ... lidská přirozenost je stvořena svobodná; žádným způsobem nechce nebo nemůže se dát nutit, leda s vlastním rozvratem; je stvořena k plné rovnosti se svým bližním, stejně svobodným ve všem.
Má se jednat opravdově a pevně; ne přemýšlením a uvažováním, nýbrž činem a skutkem, aby naše politika nebyla toliko stínem nebo představou, nýbrž živoucím tělem.
O univerzálním pojítku vzdělanců, sboru světla
Budou tedy povinni mít pozor na sebe samy, jako na služebníky světla;
na světlo samo, které mají svým přičiněním tříbit a rozšiřovat; na školy, jako na dílny světla; na představené škol jako na světlonoše;
na metodu učení jako na čistítko světla;
na knihy jako na nálevky světla;
na tiskaře jako na zhotovitele těchto nálevek.
Budou horlivě dohlížet na dílny světla, na školy, aby byly po všech národech a po všech okruzích lidského společenství otvírány, aby otevřené byly udržovány a udržené aby byly osvěcovány neustálým světlem. Neboť jako slunce svým světlem naplňuje své planety a ozařuje celý zeměkruh, tak budou oni osvěcovat všechny školy jako okruh sobě přidělený.
Budou tedy naléhat všude u představených, aby netrpěli žádný dům, dědinu, město nebo kraj, kde by se neučilo vědění a moudrosti.
Ale daleko širší pole k rozvinutí moudrosti jim otevře péče o knihy. Neboť bude jejich úkolem starat se, aby už v žádném národě a jazyku nechyběly knihy, aby byly dobré, aby byly vydávány pečlivě a v dostatečném množství, i aby byly snadno získatelné, aby nebyly zanedbávány a neležely ladem tak jako dosud, nýbrž aby byly čteny a chápány ode všeho lidu, aby byly očišťovány a zdokonalovány podle přírůstků světla, nebo také aby byly skládány nové (plné to náhony nového světla).
Nikomu nebude dovoleno provozovat toto umění, leč kdo bude opatřen úředním zmocněním. Neboť je jistě nebezpečno svěřovat věc tak důležitou komukoli. Jestliže ražení mincí se vyhrazuje jedině nejvyšší moci a žádný soukromník je nesmí razit, ačkoli peníze jsou prostředkem jen vnějšího styku: co všechno by se nemělo stát zde, ve věci tisíckrát užitečnější a tisíckrát zneužitelnější?
Nikdo si nemysli, že se papír vyrábí proto, aby jej směl kdokoli počernit jakýmikoli tlachy.
O univerzálním pojítku států, mírovém soudu
Jejich úkolem bude bdít nad lidskou moudrostí v ovládání sebe
samých po všech stupních a stavech nebo i případech (jaké se naskytují), k udržení lidské společnosti a jejích vzájemných styků po všech stránkách bez poruchy; čili stát v čele šíření spravedlnosti a míru od národa k národu po celém světě. Tento sbor by se mohl nazývat také direktoriem mocností světa, senátem světa nebo Areopágem světa; a tito správcové by se mohli nejvhodněji zvát mírovládci říší (vrchními rozhodčími míru); Cicero nazval římský senát radním sborem celého světa; ale tento název přiloží se lepším právem tomuto našemu světovému soudnímu dvoru.
Podrobněji bude jejich povinností míti velmi pozor na sebe samy, jako na měřítka a vzory spravedlnosti; pak na spravedlnost samu, po všech stavech lidské společnosti;
zejména však na soudní dvory a radnice, jako na sídla spravedlnosti;
na soudce jako na kněze spravedlnosti;
na samo provádění práva, jakého užívají jedni nebo druzí;
na práva nebo na knihy obsahující práva:
na vykladatele, komentátory a notáře zákonů;
na míry, váhy, mince, veřejné cesty atd. jako na nástroje veřejné spravedlnosti a bezpečnosti.
Přední jejich povinností bude tedy, aby předně a hlavně byli sami takoví, jakými mají učinit jiné: veskrze spravedliví, mírumilovní, vlídní, svorní; pravé pojítko lidské společnosti, opravdové magnety, obracející všechny a všechno k pólu pokoje, živé sloupy a opory všeho řádu v lidské společnosti;...
Ale nepostačí, aby zářili příkladem ocelové svornosti a aby vštěpovali všem lásku k ní; dohlédnou také, jak všichni sledují mírové plány. Budou tedy předními hlídkami obecného blaha, k zamezení toho, aby se nevrátili války, bouře, krveprolití nebo příležitosti k nim, nýbrž aby všechno takové bylo už pohřbeno ve věčné zapomenutí. A postaveni jsouce na této hlídce nebudou bdít nad pokojem národa svého, nýbrž nad pokojem celého světa, stavějíce všude věčné hráze proti všem válkám ...
Za třetí, obrátí s tím cílem svou pozornost na veřejné dílny k zachování míru, na radnice, tribunály, sněmy, aby byly v každém národě zřizovány pro správu spravedlnosti a pro předcházení bezpráví, hádek a sporů, anebo pro jejich brzké urovnání, vloudí-li se někdy něco; tak aby nikdo nebyl zůstaven bez útočiště, obhajoby a ochrany, komu bylo ublíženo nebo kdo se bojí ublížení.¨
S nápravou má začít každý sám u sebe
Prostředky takovéto nápravy budou: za prvé odstranění překážek, které jsou přílišné sebezanedbávání, přílišná všetečnost, předstíraná péče, pokrytectví. Za druhé, dosazení prostředků opačných těmto vlastnostem, aby ses přimkl k sobě samému, neustálou obavou a starostí, abys nezahynul.
Náprava rodin jako část nápravy
Po odstranění vad nutno uvést všechno v dobrý řád, osoby, věci, činnosti.
Osoby v rodině jsou manželé navzájem, rodiče a děti. Manželé zase jsou muž a žena, otec a matka, pán a paní. Děti jsou synové a dcery.
Nikdo ze všech nebudiž neznalý svého úkolu; proto se o něm poučuj buď ze seznamu domácích povinností, nebo ze zvláštního příkazu.
Nikomu nebudiž dovoleno zahálet; všichni buďtež v práci až k hochům a nedospělým dětem; nemohou-li děti dělat něco vážného, ať si raději hrají, než aby nicneděláním se učily dělat neplechu.
Zkrátka a dobře: Dům budiž jako úl plný včel bez trubců, aby se rovněž plnil medem bez nedostatku; a budiž jako mraveniště stálou pracovnou všech tam bydlících.
Věci v domě jsou obytné místnosti, oděvy a potraviny a rozličný nábytek. Při nich je třeba dbát:
nic zbytečného aby dům neobtěžovalo, nic potřebného aby domu nechybělo.
Nábytku nebudiž mnoho, ale buď plně užitečný, to jest, všechny potřeby mají být takové, jakých vyžaduje užívání; ne nákladné a vyzdobené, nýbrž pohodlné.
Každá věc měj své místo a každé místo měj svou věc v celém domě; abys hned věděl, kde ji máš hledat, je-li potřebí kterékoli věci, a abys při pohledu do kteréhokoli kouta hned viděl, je-li tam patřičná věc, či zda chybí.
Činnosti v domě jsou jednak vzájemné služby všech, jednak pracovní úkoly, přidělené každému zvlášť. Aby je mohli zastávat beze zmatku, bude třeba dbát toho,
aby nebylo žádné činnosti, potřebné pro rodinné hospodářství, která by nebyla někomu přidělena,
aby nebylo v celém domě žádné osoby, které by nebyly přiděleny určité práce,
a to přiměřeně tělesné i duševní schopnosti; nikomu nebudiž přidělováno nic, leč k čemu se hodí, a ani více ani méně, než nač dobře stačí;
všechno budiž rozvrženo tak vhodně, aby nikdo nezdržoval ani sebe ani jiné, nýbrž aby všem šla všechna jejich práce hbitě od ruky.
Náprava škol jako část nápravy, proč se má zatím urychleně podnikat a jak zřejmě odstraňováním poruch dosazováním oprav a ustalováním nápravy
Už nikoli to, aby školy byly u nás zakládány, nýbrž aby byly napravovány, začínám nyní radit. Neboť jsou zmnohonásobeny po Evropě s takovou horlivostí, jako sotva kde na světě v kterém věku.
jakých škol si žádá lepší stav světa, mohlo již dostatečně vyplynout z úvah vše výchovných; nyní nám připadá uvažovat, proč částečná náprava v oboru škol má být předehrou veliké a všeobecné nápravy věcí; a jakým opatřením?
Ze náprava věcí se má začínat od nápravy škol, nechť svědčí nejdříve ta okolnost, že školy jsou dílnami světla; a světlo nebo temnota rozumu, znalost nebo neznalost věcí je opravdu prvním působitelem všeho hnutí v životě soukromém i veřejném a prvním zdrojem řádu nebo zmatků ve věcech lidských.
A žádným jiným způsobem nedá se doba přivést k lepším mravům, než nápravou mládeže,...
K tomu přistupuje, že k takovémuto zvládnutí a podrobení mysli se hodí nejspíše útlejší věk, podle známé pravdy: méně porušené se napravuje snáze. Neboť dítky jsou na světě nedávnými hosty, a proto se dosud nemohly mnohého zúčastnit, ani získat špatné zvyky; jsou dosud ohebné na obě strany, kdežto o dospělých, zakořeněných ve špatnosti, platí: Co je úplně zkaženo, to nestojí za opravu. Neboť dospělí měli účast na mnohém porušení a nemohou nevědět, co vědí; jsou tedy nakaženi.
Ze škol musíme odstranit také zvrácenost metody, kteráž je mnohonásobná. Například, že se školám neodevzdává mládež všechna, a že sazeničky, s jejichž pěstováním se začalo, jsou zase zkaženy od nevypěstovaných. A kteří jsou odevzdáváni, nejsou odevzdáni zcela, nýbrž jen v určitých hodinách; jinak jsou ponecháváni sami sobě a toulají se, zabíjejí čas, divočeji. Rovněž, že metoda je u většiny nepřirozená, nucená a násilná, spíše postrach mysli než návnada, dělajíc ze škol spíše robotárny než hřiště, spíše labyrinty než zahrádky. To se naprosto nesmí déle trpět; všechno musíme zařídit lépe, než tomu bylo, a všechny zkaženiny musíme ze škol opravdově zapudit
Pokud se týká vysokých škol, přejeme si, aby jejich slávou byla moudrost šalomounská; to jest, mají být odstraněny disputace, deklamace a odříkávání autorů; věcem se má učit raději skrze věci. Neboť vykládají-li jedni názory druhých, podávají si omyly z ruky do ruky.
Zkrátka a dobře, nechť ustane všude na školách tupé napodobování, nechť začíná živé pozorování! Nechť ustanou vratké disputace, nechť nastoupí pevné důkazy, aby odtud plynul spolehlivý užitek všem chovancům škol; tak aby každý věděl, kdo se učí, že se učí věcem, ne mlhovinám domněnek; a aby každý věděl, že ví, cokoli ví, a ne že se to pouze domnívá; jsa tak přičinlivým sběratelem a spolehlivým
vyznavačem vlastní moudrosti, nikoli ztrnulým obdivovatelem moudrosti cizí. Tedy ustavičně budiž dbáno na našich vysokých školách známé výzvy: Podej důkaz! Například, kdyby se někdo prohlašoval za lékaře, nechť to dokáže uzdravením nemocného, a pak mu budiž přiznána oprávněnost k léčení.
Každá škola budiž malým státem, založeným na zákonech a na přísném provádění zákonů; jednak pro okamžitý prospěch, jednak pro budoucí užitek, aby vycházeli ze škol dobře připraveni na vážné úkoly životní.
Náprava politiky
Cílem lidské společnosti je obecný pokoj i bezpečnost a blaho lidu má být nejvyšším zákonem kterékoli republiky i kteréhokoli království; proto musí být stavováno všechno, cokoli může nějakým způsobem lidskou společnost znepokojovat, zaplétat a obtěžovat nebo trhat svazky obecného i soukromého bezpečí. V této věci mají hlavní místo:
Války; neboť žádné spásy ve válce není; proto, a aby nebylo příležitosti vrátit se k nepřátelství a válkám, mají být odstraněny zbraně. Rovněž tak krvavé rady, z nichž neplyne nic než hrozba ohněm, ocelí a kácením států. Je však otázka, co s puškami a děly? Odpovídám: Pušek se má užít proti šelmám, kdežto z děl by se měly slévat zvony k sezvánění lidu nebo hudební nástroje.
Ve státu nebudiž trpěn nikdo nepracující, kdo by totiž neživil počestně sebe i své příslušníky, slouže společnému celku orbou, řemeslem, obchodem nebo radou.
Důvody: aby nikdo z nečinnosti se neučil zločinnosti. Bude tedy v té věci omezován každý ve svém vlastním zájmu. Aby se jiní nekazili zlým příkladem. Aby nebyla příležitost k žebrotě neb k pletichám.
Poněvadž nečinné tělo neživí žádný úd. Tak Egypťané měli moudrý zákon, a ještě dnes jej mají Číňané, že nedovolují lenošit ani lidem postiženým dnou, slepým, kulhavým a mrzákům, i když jsou bohatí. Solón, athénský zákonodárce, dal zvláštní zákon proti lenochům a zahalečům, jímž propůjčil komukoli moc, zavést proti nim proces. Kdo nechce pracovat, ať nejí! Římané nevystavěli Slepé Náhodě, jak nazývali patronku prázdných zahalečů, žádný chrám ve městě, nýbrž za Tiberou, aby dali najevo, že nečinnost má být vzdalována od hranic dobře zřízené obce.
Je třeba opatření, aby se každý člověk počestně zaměstnával na prospěch těla i duše i vnějších statků.
Buďtež zaraženy i všechny příležitosti a nástroje ke zkažení, jako
jsou:
necudné kresby na obrazech, v knihách a kdekoli, aby se nikdo s nimi nesetkal:
světské písničky smyslné a kluzké.
Krčmy, nálevny, kořalny a domy pitek nebuďtež nikde trpěny.
Rovněž buďtež odstraněni lichváři, spekulanti a jiní podobní, pijavice a cizopasníci jiných.
Tím méně mají být trpěni karbaníci, planetáři, kejklíři, komedianti, provazolezci a jiní dryáčníci a neužiteční marnici peněz.
Také péče o veřejné cesty, při níž se vyžaduje: přesné vyměřování vzdáleností; aby byly na cestách stavěny silniční sloupy, ukazující, kam a kudy se má jít;... aby bylo postaráno o mosty a přívozy; o hospody v náležité vzdálenosti navzájem, kde lze dostat potraviny za slušnou cenu; také o mapy; o veřejnou bezpečnost; o posázení okrajů cest stromovím pro stín za horka, kvůli dešti za bouřky, pro ovoce, k okrase.
Konečně úřednímu senátu připadne dozor, soudnictví a výkonná
span style= style=