Je spousta vlastností, které si zaslouží obdivu. Může to být třeba odvaha, udatnost, pokora, moudrost, hrdost, čest, .... Našli bychom jich spoustu. Ale je existuje vlastnost, která by měla být vlastně samozřejmá u všech lidí. Pokud by lidé tuto vlastnost měli, těžko by naše společnost zabředla do takového morálního balastu, v jakém je. Tou prostou vlastností je SLUŠNOST. „Obyčejná“ slušnost. Slušný politik nepůjde na ruku lobistům, ale bude hájit zájmy svých voličů, občanů této kdysi republiky, slušný (a psychicky zdravý) prezident nebude ve funkčním období jezdit na cesty propagující jeho osobu a dělat si reklamní kampaň pro další volební období. Slušný lékař si nevezme úplatek, slušný občan mu ho nenabídne. Slušný policista nebude krýt nejrůznější zločinecké gangy, slušný úředník neučiní za příslušný bakšiš rozhodnutí ve prospěch odesilatele jím obdrženého bakšiše. Tak bychom mohli pokračovat dále a dále. Vlastně ani ty zločinecké gangy by nemohli být, pokud by sami zločinci byli slušní. Ale začíná to už u nás. Slušný občan neokrade prodávajícího, stejně jako slušný prodavač se nebude snažit ošidit svého zákazníka.
Bylo by to ideální. To však není důvod k tomu, abychom na slušnost rezignovali, zavřeli se s ní do našich obydlí a pokud ji s sebou bereme na procházku, často jen kdesi malinkou, někde hluboko v kapse. Nestyďme se býti slušnými. Dávat slušnost najevo, stejně jako se netvářit, že je vše v pořádku, když vedle nás někdo po slušnosti šlape (abychom vzápětí přišli domů a tam byli přímo etalonem slušnosti). Někdy to není lehké, někdy je k tomu třeba další vlastnosti a tou je ODVAHA.
Pokud se sami budeme zcela otevřeně a samozřejmě chovat slušně, pokud stejně tak samozřejmě budeme dávat najevo nesouhlas, s neslušným chováním, můžeme tím ovlivnit lidi z bezprostředního okolí kolem nás. A tito lidé mohou stejně tak ovlivnit své okolí. Zní to jako utopie. Měli jsme v práci kolegu, který nikdy nemluvil neslušně. A i když jsme někdy pro neslušné slovo nešli daleko, v jeho přítomnosti jsme nikdy tato slova nepoužívali. Někdy stačí pár jiskřiček a mohou rozhořet velký oheň.
Ještě jeden příklad bych pro tuto příležitost zvolil. Dovolím si citovat z knihy Stevena Greera, Utajovaná pravda – zapovězené poznání. „V tomto bodě se hodí analogie převzatá z kvantové fyziky – koncept nazývaný fázový přechod.
Když vezmeme nádobu s héliem a zchladíme ji na absolutní nulu, hélium začne vřít a velmi divoce reagovat. Chaos a neuspořádanost vzrůstají přesto, že se některé molekuly začnou koherentně uspořádávat. V bodě, kdy se pouze jedno procento – nikoliv devadesát devět procent, ale jediné procento – molekul v nádobě stane koherentně uspořádané, celé to pole, všechny molekuly dosáhnou stavu koherence, kterému se vlastně říká superfluidita.
Hélium pak na sebe nabírá jednu z magických vlastností; chová se velmi odlišně a celé pole molekul je koherentní. Ovšem těsně před tím okamžikem výjimečné koherence existuje bod, kdy je vše v tom největším chaosu a divoké neuspořádanosti.
A my žijeme právě v momentu fázového přechodu v historii lidské rasy. Vše se stává zdánlivě více chaotické a je v nepořádku. Nicméně musíme vidět ty ostrovy koherence, které se vyvíjejí. Musíme se stát těmi ostrovy koherence a vizí. A když bude takových lidí dost, uskuteční se fázový přechod a dojde k rychlé transformaci pole lidské společnosti.“
Neměli bychom na slušnost zapomenout, ani když budou současní „mocní“ opouštět své posty. Buďme spravedliví, důslední, ale slušní. Nezapomeňme, že jsme všichni jeden celek a všichni se učíme.
Erik Schmidt