Krádeže století 1. Díl
http://atanova-zasuvka.blog.cz/1011/byl-jsem-svedkem-kradeze-stoleti-1-dil
Motto: "Co jim dovolíme my dole, takoví budou ti nahoře."
40 let jsme trpělivě snášeli komunisty, teď
budeme 40 let trpělivě snášet mafiány? A co bude potom? Vrátíme se k totalitě?
Lhostejnost se nám nevyplatila a nevyplácí. Měli bychom klást správné otázky
"odpovědným" a trvat na jejich zodpovědnosti. Nebuďme lhostejní,
neděláme to jen pro sebe, ale hlavně pro své děti. Možná nám budou také jednou
klást "správné" otázky a my se jim budeme stydět podívat do očí.
_______________________________________________________________________
"ZPRÁVA"
o rozkrádání českého národního majetku
v 90. letech 20. století
Následující
zpráva si neklade za cíl být úplná a vyčerpávající. Je velmi pravděpodobné, že
řada trestných činů a "tunelů" z jejího spektra úplně unikla či je
zachycena jen částečně či okrajově. Přesto se však snaží zdokumentovat zločiny
a krádeže národního majetku, které proběhly v devadesátých letech, to vše
především na základě pravdivých či obecně známých skutečností a faktů, jejichž
relevanci a pravdivost si může kdokoli ověřit. Jejím účelem je jak
zdokumentovat a zachytit spáchané zločiny, tak obvinit jejich pachatele. Z
drtivé většiny jsou to bývalí komunisté, agenti StB či KGB.
GENEZE
Neudržitelnost komunistického režimu na konci 80. let 20. století přinutila
celý tehdejší bolševický establishment jednat. Byl vyslán signál do
kontrolovaných disidentských kruhů k zahájení "revolučních" kroků. Je
zajímavé, že většina důležitých osob, které později obsadily vysoké státní
funkce či tunelovaly banky, se rekrutovala z Československé akademie věd
(ČSAV), a to vesměs z Prognostického ústavu. V této instituci plné vysokých
komunistů působily jména jako Komárek, Klaus, Zeman, Češka, Dyba, Dlouhý,
Ransdorf, Salzmann, Ježek, Klausová a další. Představovaly jak kádrovou rezervu
pro nový režim, tak kádrový nomenklaturní rezervoár režimu starého. Sám šéf
Prognostického ústavu, přesvědčený komunista, přítel Che Guevary a
místopředseda vlády ČSFR v roce 1990 Valtr Komárek ho označil za "školu
revoluce".
Tato revoluce si, jak známo, získala přízvisko "sametová", a to vzhledem k jejímu bezkonfliktnímu a téměř konsensuálnímu charakteru. Už to naznačuje, že se nejednalo o revoluci v pravém slova smyslu, ale o programové předání moci, resp. o udržení moci v rukách komunistických kádrů. Již první kroky Občanského fóra v čele s Václavem Havlem naznačily, že vůbec nejde o žádnou revoluci, ale jen o změnu systému režimu. Bohužel ve vyvolané euforii a v naději na zbavení se komunistického jha, se vyškoleným bolševickým "revolucionářům" z Prognostického ústavu (spolu s Havlovými disidenty a zmanipulovanými studenty) podařilo změnit režim a ponechat komunisty fakticky u moci.
Symbolickým a zároveň tragickým vyjádřením tohoto faktu byla instalace Mariána Čalfy, v té době ještě aktivního agenta KGB, do křesla předsedy vlády dne 10.12. 1989, kde setrval až do 2.7. 1992. Za komunistické éry působil Čalfa v ČTK, poté byl jmenován předsedou Legislativní rady vlády ČSSR a vyzkoušel i post komunistického ministra. Václav Havel si jej vybral za nejbližšího spolupracovníka.
KUPÓNOVÁ
PRIVATIZACE
Úvodem jednu kouzelnou větu, kde světově uznávaný ekonom působící ve Světové
bance, Dr. David Ellerman v souvislosti s kupónovou privatizací označil Václava
Klause za "tržního bolševika" a architekta "finančního
pirátství". Čtenářům zajímajícím se o ekonomii lze doporučit článek Dr.
Ellermana z roku 2001 pod názvem "Lessons from Eastern Europe´s Voucher
Privatization".
Nutno přiznat, že nápad kupónové privatizace byl geniálně rafinovaný. Dát lidem
pocit, že něco získávají a následně se legálně zmocnit majetku, který zůstal po
komunistech.
Za architekty (alespoň oficiální) kupónové privatizace (ač za něj ve své
autobiografii Václav Kalus prohlásil Dušana Třísku) lze považovat:
1. DUŠANA TŘÍSKU, nar. 14. 4. 1946
2. Tomáše Ježka, nar. 15. 3. 1940
3. Václava Klause, nar. 19. 6. 1941
U jejího zrodu se rovněž nějakou dobu pohyboval Jan Švejnar. Pro odlišné názory na chaotický postup privatizace spolupráci přerušil. (článek Jana Švejnara "Václav Klaus nemluví pravdu" - ZDE) Odsunut byl i Valtr Komárek, který kupónovou privatizaci později označil jako "krádež století".
Tomáš Ježek v rozhovoru v Lidových novinách 14. 8. 2010: LN - Viníte za nedokonalost legislativy investičních fondů někoho konkrétního? "No jistě, to je jednoznačné. Byli to ti tři lidé z federálního ministerstva financí: Václav Klaus a jeho náměstkové Dušan Tříska a Vladimír Rudlovčák. Naše lidi odháněli a byli hrozně nedůtkliví, aby jim do toho nikdo nemluvil. Na nižších patrech ministerstva se vědělo, že je to špatně." LN - Neříkal jste si pak, že jste třeba měl někde víc zatlačit? "Tohle se dělo v květnu 1992 a já v červnu po volbách na ministerstvu končil. Pořád jsem spoléhal na to, že to udělají dobře. Celou dobu jsem jim věřil." LN - Nemáte rád slovo tunel, proč? "Já radši říkám krádež. Tunel už je eufemismus. Je to normální zlodějna." celý článek ZDE
Dušan Tříska
Dne 4.10. 2001 odpověděl Dušan Tříska, jeden z nejbližších přátel
Václava Klause a bývalý agent StB s krycím jménem Dušan (svazek č. 7704), v
Rádiu Svobodná Evropa na otázku, zda se nestydí za své otcovství projektu
kupónové privatizace, slovy: "Hlásím se k němu samozřejmě hrdě a myslím
si, že jsem schopen doložit, že jsem hrdý a mám na co." Nechme tedy
hovořit fakta, ať víme, na co je pan Tříska tak hrdý.
Vzhledem k
přímé participaci Aleše Třísky, bratra Dušana Třísky na největších
finančních zpronevěrách a krádežích, a dále s ohledem na blízký vztah Václava
Klause k dalším podvodníkům, lze důvodně předpokládat, že projekt kupónové
privatizace byl účelově připraven a nastaven tak, aby umožnil beztrestné
zcizení národního majetku.
Kupónová privatizace se uskutečnila ve dvou vlnách v letech 1992 - 1994.
Celková hodnota jmění podniků privatizovaných kupónovou metodou činila 679
miliard korun v cenové hladině ke dni zahájení první vlny. Mediální masáž a
propagace byla silná, bylo dosaženo nevídané aktivity a odezvy od občanů,
především v zrcadle toho, že za své peníze dostávali v drtivé většině bezcenné
papírové knížky. Účast v první vlně byla 77 % všech oprávněných občanů a v
druhé vlně 74 % občanů.
První vlny se účastnilo celkem 264 investičních fondů, kterým občané - držitelé
investičních kupónů svěřili celkem 71,8 % všech investičních bodů investovaných
pro první vlnu. To bylo z hlediska architektů kupónové privatizace, resp. osob
ovládajících tyto investiční fondy nejvýhodnější, neboť tím občané ztratili nad
svými kupony jakoukoli kontrolu. Kontrolní mechanismy nad fondy nebyly pro
vytrvalý odpor Kaluse, Třísky a spol. nikdy skutečně legislativně nastaveny.
Ve druhé vlně ucítili příležitost i další dravci a účastnilo se již 353
investičních fondů, kterým občané - držitelé investičních kupónů svěřili
tentokrát jen 64 % všech investičních bodů investovaných pro druhou vlnu. Tímto
způsobem získávaly investiční fondy faktickou kontrolu nad privatizovanými
podniky a jejich majetkem.
Na majetek zprivatizovaný kupónovou privatizací čekal dvojí osud. V prvním
případě byl ihned zpronevěřen a rozkraden. Zde se jeví slovo "krást"
jako absolutně nejvýstižnější, na rozdíl od jakýchkoli ekonomických či právních
termínu. Princip byl jednoduchý a recept všude stejný. Nevýhodné obchody,
zadlužování, systematické vyvádění aktiv a vytváření pasiv, tj. proslulé české
"tunelování", vše vesměs v režii sehraného a zkušeného týmu agentů
StB.
Budeme-li se, v zájmu vyvarování se obvinění z konfabulace a konstrukce, držet
odborné ekonomické literatury, konkrétně publikace Kotrba J., Kočenda, E., and
Hanousek, J.: The Governance of Privatization Funds: Experiences of the Czech
Republic, Poland and Slovenia. Edward Elgar, London, 1999, dojdeme k číslu až
21% z privatizačních fondů na trhu. Ve skutečnosti to však bylo nepochybně více.
Ve druhém případě byl majetek dále spravován a do vedoucích míst
"zprivatizovaných" podniků byli dosazeni, popř. se vrátili exponenti
komunistického režimu. V těchto případech nebyly podniky "tunelovány"
bezprostředně, ale postupně nebo v případě potřeby, tzn. nutnosti vytvoření
finančních aktiv. Ač se to retrospektivně zdá neuvěřitelné, faktem je, že celá
kupónová privatizace byla spuštěna bez jakékoli právní regulace privatizačních
fondů, která by šla nad rámec obecného práva.
Komise pro cenné papíry připravila přehled investičních fondů a podílových
fondů, u nichž byla zjištěna majetková újma z titulu nezákonného jednání. Z
investičních fondů a společností se podle propočtů KCP v průběhu 90. let až do
30.6. 2002 ztratil majetek za zhruba 50 miliard korun. Je to však velmi slabý
odhad, který zahrnuje jen prokazatelně zcizený majetek prokázanou trestnou
činností. Skutečná výše se pohybuje ve stovkách miliard.
Následuje přehled některých významných příkladů
proslulého tzv. "tunelování".
Generální ředitel
Motoinvestu Pavel Tykač (vlevo)
a ředitel finanční skupiny Motoinvestu Jan Dienstl.
MOTOINVEST
Motoinvest byl založen 18. listopadu 1991 s absolutně neprůhlednou vlastnickou strukturou fyzických osob, které spojovaly obchodní aktivity spojené s kupónovou privatizací. Mezi jeho hlavní aktéry, tedy alespoň známé a veřejně činné, kteří však zřejmě o ničem fakticky nerozhodovali, lze zařadit Pavla Tykače a Jana Dienstla, mezi šedé eminence a mozky potom zejména Aleše Třísku (zde vyvstává otázka, nakolik byl jen zástupcem svého bratra Dušana Třísky) a především Svatopluka Potáče.
Zastavme se nejdříve u těchto velmi
zajímavých osob.
Pavel "Drobní akcionáři plačte" Tykač, (skutečný slogan jeho
reklamní kampaně) byl a je bezpochyby velmi vlivnou osobností české ekonomiky.
Svůj slogan Tykač skutečně splnil, a lidé, kteří mu svěřili své peníze, popř.
pracovali v podnicích vytunelovaných jeho skupinou, skutečně plakali. Jeho
jméno se pojí s desítkami firem. Jeho politické kontakty byly vynikající, což
ilustruje jeho účast na narozeninách Václava Klause a pozvání od něj do Komise
pro dohled nad kapitálovým trhem (aneb jak udělat kozla zahradníkem) nebo post
poradce ministra financí Ivo Svobody (ČSSD) v roce 1999, později odsouzeného za
podvod a zvýhodňování věřitele na pět let vězení.
Jan Dienstl, pravá ruka a nejbližší spolupracovník Pavla Tykače.
Aleš Tříska, agent StB s krycím jménem "Aleš", bratr
architekta kupónové privatizace a agenta StB Dušana Třísky, zřejmě v jeho snaze
udržet kontrolu nad operacemi člen představenstva Motoinvest a.s.. Je vysoce
pravděpodobné, že byl jen prodlouženou rukou svého bratra Dušana Třísky.
Svatopluk
Potáč, bývalý
člen ÚV KSČ a předseda Státní banky československé v letech 1971 - 1981 a 1988
- 1989, místopředseda Štrougalovy vlády a předseda Státní plánovací komise
působil v Motoinvestu jako poradce. Jeho obrovské kontakty a znalost
komunistického i nekomunistického prostředí zakládají důvodnou presumpci, že
byl jedním z hlavních "mozků" Motoinvestu.
Je velmi obtížné obsáhnout celý rozsah činnosti skupiny Motoinvest. Při svých
operacích se aktéři snažili vše maximálně zneprůhlednit a zamést stopy.
Soustřeďme se tedy alespoň na největší podvody a zpronevěry uskutečněné
skupinou kolem Pavla Tykače. Ve svém zenitu spravoval Motoinvest
prostřednictvím majetkových podílů v různých společnostech jmění ve výši asi 80
miliard korun.
KLÍČOVÉ OPERACE FINANČNÍ SKUPINY MOTOINVEST
CS FONDY
Tykačovo jméno se pojí i s kauzou vytunelovaných CS Fondů, v kterých přišli
akcionáři o 1,3 miliardy korun. Peníze zmizely v roce 1997 těsně poté, co
Motoinvest fondy prodal a jejich akcionáře vůbec neinformoval. Následovaly
rychlé změny majitelů ve snaze zahladit stopy. Celkově se však jednalo o
poměrně nepřipravenou transakci, která bez náležitého obchodně právního krytí
naplňovala jasně skutkovou podstatu trestného činu, přičemž pikantní je, že
vyvedení předmětného 1,3 miliardy korun do zahraničí schválil tehdejší šéf
Analytického odboru ministerstva financí, bývalý vysoký činitel KSČ a ministr
financí Ivan Kočárník. Vyvedení 1,3 miliardy bylo zrealizovány přes ovládanou
Plzeňskou banku, kterou Motoinvest vzápětí řádně přeúvěroval a opustil.
OVLÁDNUTÍ A
VYTUNELOVÁNÍ AGROBANKY
Tato kauza by si svou rozsáhlostí zasloužila několik stran textu, soustředíme
se však na participaci právě Tykače a Motoinvestu. Banka vznikla v roce 1990 a
byla pátou největší bankou v zemi. Na přelomu roku 1995 a 1996 odkoupila
skupina Motoinvest a ovládané fondy balík akcií od IPB včetně podílu v
Agrobance, kterou tímto ovládla. Motoinvest to oficiálně nikdy nepřiznal.
Centrální banka nikdy neuznala Motoinvest za věrohodného investora. V září 1996
uvalila ČNB nucenou správu na Agrobanku. Skupina Motoinvest tím ztratila hlavní
finanční zdroj. Tykač tehdy narychlo opustil republiku a po dvou dnech se
vrátil. Náklady centrální banky na řešení krize AGB se odhadují na 50 miliard
korun. Stát ji formou garancí a odkoupení špatných aktiv sanoval cca 50
miliardami korun. Zdravou oddluženou část Agrobanky (tj. provedená sanace ČNB
ve výši 19,7 mld + garance za špatné úvěry až do r. 2008) v roce 1998 odprodal
za pouhé půl miliardy korun (!) firmě General Electric. Druhá část skončila v
likvidaci. Za prodejem zdravé části Agrobanky za směšnou cenu stál její nucený
správce Jiří Klumpar, který se později stal členem představenstva právě GE
Capital banky. V lednu 2000 byl obviněn z trestného činu porušování povinností
při správě cizího majetku se škodou cca 25 miliard korun. Celkové náklady a
sanace za vyřešení krize Agrobanky jsou odhadovány na min. 50 miliard korun.
PLZEŇSKÁ BANKA
V roce 1996 získala skupina Motoinvest více než 90 % podíl v Plzeňské bance,
zřejmě ke krytí svých finančních operací, které si tak mola uskutečňovat ve
vlastní bance, přičemž typickým případem této operace je kauza CS Fondů.
Plzeňskou banku získal Motoinvest nákupem akcií na základě komisionářských
smluv uzavřených mezi Motoinvestem a později vytunelovanou Agrobankou Praha. Po
provedení operací za účelem vyvedení aktiv převedl Motoinvest akcie zpět na
Agrobanku Praha, v té době již v problémech a určenou k likvidaci, která
postupně nabyla i zbývající podíl na bance. Od září 2000 již byla jediným
akcionářem banky Agrobanka v likvidaci. Zadlužený vlastnil předluženého. Kolik
bylo celkově z banky vyvedeno peněz, nebylo nikdy zveřejněno. Z dostupných
informací a vzhledem k regionálnímu charakteru bankovního ústavu lze hovořit o
sumě mezi deseti a dvaceti miliardami korun.
ČESKÁ SPOŘITELNA
V květnu 1996 skupoval Motoinvest s podporou v té době již ovládané AGB akcie
spořitelny a snažil se prosadit své zástupce do dozorčí rady. Scénář měl být
zřejmě podobný jako u Agrobanky, s tím rozdílem, že škody pro banku a zisk pro
Motoinvest mohly být několikanásobně vyšší. Na zásah "bankovní čtyřky"
a nátlak guvernéra Tošovského se mu to nepodařilo, neboť sféry vlivu byly již
rozděleny a právo pumpovat Českou spořitelnu měla v té době skupina okolo Livie
Klausové a Jaroslava Klapala.
Skupina MOTOINVEST oficiálně ukončila své aktivity po pádu Agrobanky.
Bylo to pro ní velké sousto, které sice ještě dokázala spolknout (i když sám
Tykač si nebyl jistý souhlasem mocných a radši na dva dny zmizel z republiky),
poté však přenechala místo dalším. Podařilo se to snadno, měli vyděláno a také
cítili, že pro ně přestalo již být místo. Střízlivé odhady výše aktiv
ukradených Motoinvestem se pohybují okolo 200 miliard korun, do čehož jsou
započítány i operace v menších podnicích. Bezpochyby patřl Motoinvest a osoby
okolo něj k jedné z nejefektivnějších a nejziskovějších tunelářských skupin v
ČR 90. let. _______________________________________________________________________
ZLOČINCI VYŠETŘUJÍ ZLOČINCE
Petr
Cibulka, Pravý Blok
- téma: Korupce v naší společnosti
4. 12. 2010 ČT24 v 18.31 hod. - "Politické spektrum"
Petr Cibulka: "Korupce v našem kriminálním
státě je naprosto samozřejmá. Nemůžeme se přece divit, že kriminalita ovládá
naši společnost, pokud největší zločinci sedí ve vládě. Dokud budeme stále
znovu a znovu dávat ve volbách důvěru těm největším gaunerům, které tato země
vůbec zplodila..."
Moderátor: "To je žalovatelné..."
Petr Cibulka: "...tak se prostě nemůžeme divit, co se tady děje.
Dokud nevymeteme vládu, nebude to lepší. Odhalených kauz tady bylo za dvacet
let dostatek. Byly to desítky miliardářských kauz vládního zločinu, vládní
kriminality. Policie nevyšetřila ani jedinou kauzu. Novináři tyto kauzy
zveřejnili - ne policie, ne státní zastupitelství - a policie za naše peníze
všechno zametla pod stůl. To znamená, že ten problém není ve špatných zákonech,
ale proto, že zločinci vyšetřují zločince. To je ten základní problém.
A všechno jde z Ruska. Tady Rusové od r. 1945 hospodařili, vytvořili tady
zločinecký systém, a ten zločinecký systém do dnešního dne a hodiny přetrvává.
Řeči o nedokonalé legislativě, špatné práci politiků, soudců a policie nikdy k
ničemu za těch dvacet let nevedly. Ale přitom řešení je dávno známé!!! Je to
700 let starý osvědčený systém přímé demokracie, snadné a rychlé odvolatelnosti
politiků a státních úředníků. Tak, jak to například funguje ve Spojených
státech a ve Švýcarsku. Řekněte mně, proč tento zločinecký režim brání jako o
život vstupu přímé demokracie a odvolatelnosti politiků přímo občany? Proč???
To všichni víme, zločinci se přece nenechají dobrovolně odvolat občany..."
Moderátor: "...pane Cibulko, ale když bude přímá demokracie a přímá
odvolatelnost občany, nebudou si ti politici podbízením a populismem ty občany
uplácet a uplacení občané si je budou držet ve funkcích?"
Petr Cibulka: "700 let praxe ve Švýcarsku a 200 let praxe ve Spojených státech říká, že kriminální politik nebo kriminální úředník nemá šanci v takovém systému. Ti, kteří ho platí ze svých daní, ti jsou první, kterým takovýto člověk bude vadit. U nás by samozřejmě zmizela celá politická scéna, protože nikdo z nich nemá důvěru. Když se podíváte na průzkumy veřejného mínění, vláda nemá důvěru, parlament nemá důvěru, o soudcích ani nemluvě. To znamená: všechno by se vyčistilo tímto systémem. Ale naopak tento kriminální režim vytvořil systém, ve kterém nikdo z nich nemůže být odvolán, ve kterém je naprosto neprůhledno, nekontrolovatelno, ...a můžeme mluvit i o volebním zákonu. Ten volební zákon je takový, že nepustí čestné lidi do politiky."
Moderátor: "Pane Cibulko, vysvětlete mi, tolikrát jste ve volbách
neuspěl. Jak to, že ty lidi na vás neslyší?"
Petr Cibulka: "Pane redaktore, já vám to vysvětlím, ale nebude se
vám to líbit. Především: každé volby jsou zfalšované. Za druhé: je tady na nás
(pozn. Pravý Blok) neskutečná informační blokáda ve všech masmédiích. My prostě
nemáme prostor, abychom oslovili voliče. Dokud volby budou zfalšované, dokud
bude cenzura ve všech masmédiích, my nejsme schopni oslovit voliče a dostat je
na naše kandidátky, do parlamentu, do vlády."
http://www.cibulka.net/petr/index.php